Konečně mě miluješ

No, a poslední článek za dnešní den xD Jste rádi? Já ne xD I když je to po dlouhé době povídka xD
Sourozenci, tohle jsem psala cca týden. Teda, že mi to ale trvalo... Ale tak, je to povídka do soutěže, tak se není co divit, snažila jsem se xD I když nevím, nevím, je to moje první fanfikce na tenhle fandom. Až se tomu sama divím, když tuhle mangu tolik miluju... Namikaze Sadako si vám dovoluje uvést svou první fanfikci na Koi Suru Bo-kun! xD

NÁZEV: Konečně mě miluješ

FANDOM: The Tyrant Falls In Love (Koi suru Bo-kun)
PÁR: Morinaga/Tatsumi
ANOTACE: OOC

Večer u Morinagy ležícího doma v posteli:
Senpai… Tak dlouho už víte, že vás miluju… A tak dlouho už s vámi spím… Ale… Změnilo se ve vás něco od té doby? Já… mám pocit, že ne. Miluji vás však čím dál víc a tím víc mě štve ten sex s vámi. Ne, že by nebyl vzrušující, to ani náhodou. Ale už čtyři měsíce spolu spíme a je to pořád… takové chladné nebo jak bych to řekl. Teda, vy jste chladný. Při sexu. Nezapojíte do toho ani kousek citu. Ale vy mě vlastně nemilujete, že? Ach jo… Neměl bych vám to dělat. Z lásky k vám. Vy gaye přece nenávidíte. Zatracená flaška! Kdyby mi ji ten blbec tehdy nedal, tak byste ji nevypil! A kdybyste to nevypil, nezapůsobilo by to na vás a vaši erekci. Jo, mohl jsem se na vás vykašlat, jenže to byste nesměl být opilý a nesmělo by vás to pak bolet. Ale přiznám se, že udržet se by pro mě stejně bylo opravdu těžké. Sakra… Že já se tomu blbečku debilnímu ještě nepomstil…
Ve stejnou chvíli u Souichiho doma:
Zatracený Morinaga! Nejde mi z hlavy! Nenávidím ho! Ne! Ne! Ne! Nenávidím ho za to! Nenávidím všechny buzeranty! Proč na něj musím myslet?! Šlehnul mi snad něco?! Nebo jsem si šlehnul něco snad já?! Radši bych měl, do prdele, přestat pracovat nebo se s těmi svými chemikáliemi a podobnými blbostmi ještě přiotrávím a budu jak nějaká zhovadilá yaoistka a budu po těch debilních šplouších šílet jak nějaká čtrnáctiletá praštěná holka! Ty vole, ne! Morinago, vystřel! Ven! Někam daleko od mojí hlavy! Běž si otravovat třeba Tomoeho! Ten je taky gay, vřele tě přijme! Ach jo! Ne! Nestýská se mi po něm a netoužím po něm! Netoužím po jeho dotecích a už vůbec ne polibcích! Ne! Neschází mi a nechci vědět, co dělá! No dobře… tak možná jo. Trošku soucitu s ním snad mám. Přece jen, neopětovná láska je neopětovaná láska. Ale vážně jen soucit. A Morinaga vůbec není sexy! Vůbec! Ani ty jeho steny a ani ty jeho doteky! Jsou na zvracení! Ano, na zvracení. Do prdele, co se to se mnou a s mým přirozením děje?! Že mi ten blbeček zas do něčeho přilil ten dryák?! No, ještě, že tu není, můžu se ukojit sám. Ale moment… Ty nahá bestie! Co furt děláš v té mé hlavě?! No, kašlu na to. Přišlo to na mě a nechci si tu slast ničím a nikým a nijak a nikde kazit. Konám svou prácičku v koupelně. To je slast… Kéž by tu tak byl… MORINAGA?!
Vtom se ozval telefon. Slyším, jak ho brácha zvedá a odpovídá. Teď sem vtrhnul jak uragán. A nachytal mě zrovna, když jsem byl v tom nejlepším!
"Do prdele, to neumíš zaklepat?!" zařval jsem. Tohle posral. Tohle vážně posral! Tohle si odpyká! Týden bude mýt nádobí! A uklízet! A jíst všechno, co mu přistane na talíři! A zpívat! A nosit neko ouška a růžové šatičky a růžová tanga a růžové podvazky a růžové lodičky! A neko ocásek a bude králíček! A bude uke! Vezmem ho s Morinagou do trojky! CO?! A kurva, se mnou to je vážně vážné! Vždyť jsem jeho brácha a NENÁVIDÍM HOMOSEXUÁLY! Cítím, jak rudnu jak rak a radši se rychle oblíkám. Ani nevím, jestli se stydím víc za ten idiotský nápad nebo za to, že mě brácha načapal při orgasmu. Moment! Já se stydím za to, že mě brácha načapal při orgasmu?! Ne! Já se stydím za to, co za volovinu mě to napadlo! Ale proč jsem potom rudý jak rak? Vždyť brácha mi do hlavy nevidí… A proč jsem se tak rychle oblíknul?! Vždyť bych na to měl být zvyklý, že mě chlapi vidí dole bez! Jsem chlap a chodím na mušli! A tohle je můj brácha! Moment… Kdy já byl naposledy na mušli?!
"Já… No… Ty… No… Máš telefon," vykoktal ze sebe, taky rudý jak rak, "A brácha? Proč ses tak červenal?" zeptal se po chvilce náhle. Do prdele! Musel se ptát?!
"Já… Ty… No… Já… Víš… No, ty jsi… etoo… gay. Buzík. A buzíky chlapi jak si to dělají, tak je většinou vzrušují… etoo… Kapiš?"
"Jo. Já tomu chňápám," zdekoval se s divným výrazem ala 'WTF?' ve tváři. Blbeček jeden. Vzrušení mě teď totálně přešlo. Hm, radši se oblíkám a mažu spát. Zítra mě stejně čeká náročný den. Sakra, Morinago… Tak dobře. Přiznávám, že s tebou soucítím. Ale nemiluju tě!
*DRUHÝ DEN*
Sakra, to už je ráno? Zatracený budík. Praštím po něm a hodlám spát dál. Po deseti minutách spaní mě ale probere brácha. Co otravuje?! Nemá co na práci nebo co?!
"Brácha, vstávej," třepe se mnou. Rozespale si protírám oči.
"C-co? Kolik je hodin?"
"Už bude půl."
"COŽE?! PŘIJDU POZDĚ DO PRÁCE!" zatrne ve mně. Tohle jsem s tím chrápáním přehnal, do řiti! Vyletím z postele jako blesk, spěšně do sebe hodím kafe a snídani, ještě rychleji se obleču a umyju a pádím ka autu. Jedu jak šílenec, divím se, že mě ještě nechytli policajti nebo že jsem se ještě nenaboural. A sakra, zrovna přímo před poslední křižovatkou mi jakýsi vůl nedal přednost a já do něj ťuknul! To za tím volantem spí nebo co?! Přijíždím na parkoviště a nasupeně třískám dveřmi. Vidím Morinagu. Okamžitě uhýbám pohledem a myslím, že se i trochu červenám. Sakra! Copak takhle s ním můžu dělat?! Ne, neklepou se mi kolena, nemám motýly v břiše a je mi na blití!
Morinaga:
"Á, senpai, konnichiwa," ukloním se, když k němu dojdu jen, co ho spatřím. Zdá se mi ale nějaký nasupený. A červená se! Senpai… Co se vám stalo?
"Ahoj, Morinago," odpoví úkosem a rozejde se směrem k šatnám a laboratoři. Jdu za ním, ovšem nemluví se mnou. Co se mu stalo? Udělal jsem mu něco kromě toho, že s ním spím a miluji ho?
"S-senpai! P-počkejte!" běžím k němu po práci, když ho vidím, jak nasedá do auta. Mimochodem, nabouraného. Co dělal?
"Co se vám stalo?" ptám se, stojíce u okýnka jeho auta. Mám o něj starost.
"Co je ti do toho?" dívá se na mě a startuje. Ale v tom jeho pohledu je i něco víc než jen zlost. Něco hezkého. Něco, co naznačuje, že by ke mně mohl cítit i něco víc. Že by mě mohl milovat. Pokládám svou ruku na jeho rameno. Krásně hřeje. Ale senpai se cuká a rdí.
"Nešahej na mě!"
"Proč se cukáte?"
"Nemám náladu na tvoje doteky!"
"Milujete mě, že?" nedalo mi to a musel jsem se zeptat. Senpai zkoprněl. Zřejmě ho moje otázka zaskočila.
"Ne. Kdes na to přišle, prosímtě?" povídá s jistou hranou vážností.
"Červenáte se. Podle toho."
"Pche… To nic neznamená. Jsi hnusný a odporný buzerant."
"Ale no tak. Tomu sám nevěříte."
"Věřím, čemu chci." podívá se na mě úkosem a já už to nevydržím. Nakláním se a líbám ho. Nejdřív se pokouší bránit, ale pak přestane. Jeho rty… Jsou tak hebké… Jako obvykle. Ale teď říkají něco víc. Něco hezkého, překrásného, co za chvíli mají vyslovit doopravdy. Senpai zřejmě podvědomě zasouvá dlaň do mých vlysů, ale hned ji zase vyndává. Ještě, prosím…
"Líbilo se vám to, že?" ptám se, když přestaneme.
"A to tě napadlo jak?" praví on a na chvilku se odmlčí.
"No tak jo," řekne pak a mé srdce poskočí radostí.
"Cože?!" nevěřím. Jsem za to ale neskutečně rád. JO!
"No tak jo. Miluju vás."
Nevěřím. Tohle chci slyšet znova. Minimálně tisíckrát!
"Řekněte to ještě jednou, prosím."
"Miluji vás."
Vášnivý dlouhý polibek.
Senpai:
J-já… C-co to… jsem… to… ř-řekl?! Já… už se ani nezmůžu na protest. Líbám ho! Toužím po něm! Mám ruku v jeho vlasech! A dokonce je považuju za jemné jako samet a nádherné! Otevírám dveře auta a nechávám ho sednout si mi na klín, než je zase zavřu! Naštěstí mám tmavá skla, takže nepůjdeme vidět. Do prdele, co to se mnou udělal?!
"S-senpai…,“ špitne. Zadívá se mi do očí. Tak nějak… tak nějak se mi najednou chce to štěně obejmout a pohladit po vlasech. I udělám to. Roztomile se mi schoulí v náručí. Počkat! Já ho považuju za roztomilého?! No, seru na to. Mám na práci důležitější věci než řešit to, za co svou lásku považuju a za co ne. Moment… JÁ HO POVAŽUJU ZA SVOU LÁSKU?! Ne, SERU NA TO!!! Nemám čas řešit to, za co ho považuju a za co ne.
"Uděláme si hezký večer?" zvedne hlavu po chvilce.
"Tak jo. Pojedeme ke mně a dáme si večeři při svíčkách, co ty na to?" povídám a koukám, jak mu zasvítila očka. On vlastně ještě u mne nebyl, že?
"S-senpai… A nebude nás otravovat Tomoe?"
"O toho se postarám, neboj se. A teď si sedni a připoutej se."
"Co? Ale počkat! Já tu mám auto! Jak se zítra dostanu do práce?"
"Kašli na to. Přespíš u mne a ráno sem pojedeme spolu."
Vidím, jak se celý rozzářil.
U Souichiho doma:
"Vítejte v našem exkluzivním ristorante. V dnešní nabídce je sice pouze pizza se čtyřmi druhy sýra a ani nevíme, jakými, a je z mrazáku, ale věříme, že se k nám pro její doufáme, že křupavé těsto a vynikající chuť budete rád vracet. K pití nabízíme červené víno neznámého druhu a názvu, pocházející od štědrého kolegy z práce," pravím zcela vážně, když servíruju večeři. Morinaga se válí smíchy po gauči a tříská dlaní o stůl, div, že neshodí ty svíčky, co jsem tam zapálil. Pohodlně se usadím vedle něj.
"Itadakimasu," povídá po chvilce. Bere kousek pizzy do ruky a krmí mě s ním. Hm, tak krmení, jo? Na to milerád přistoupím. Vysadím si ho na klín a taktéž ho nakrmím. Vůbec netuším, co to do mě vjelo, ale milerád se té zamilovanosti poddávám a už se jí nikdy nechci zbavit. Šťastně se na mě usměje. Jsem rád, že je šťastný. Nevím, proč, ale trošku mi připomíná Shuujina se Saikem z Bakumanu dohromady. Chci mu splnit jeho přání. Chci mu splnit milování plné mé lásky! Toužím po něm… Najednou se zahledím do jeho tváře. Tak nějak hluboce a cítím, že on se v mém pohledu naprosto ztrácí. Ne. Já se naprosto ztrácím v tom jeho. Nakláním se k němu a jemně ho uchopím za bradu. Jednu ruku mu ovinu kolem pasu, aby mi nespadl. Tak krásně hřeje… Na chvíli jemně vsaju jeho spodní ret mezi své, trochu ho poškádlím zuby. Morinaga se usměje a polibek prohloubí. Líbá mě. Dlouze, vášnivě, láskyplně, krásně. Cítím, jak se jeho dlaně lehoučce dotýkají mého pasu. Krásně hřejí. Vzrušuje mě to. Tisknu si ho k sobě víc a prsty se mi rozběhnou po jeho těle. Je tak křehké, až mám touhu Morinagu ochránit před vším. Jen před sebou ne, muhahahahahaha. Je sladký. A sexy. S chutí mu polibky oplácím. Ovšem cítím, jak se on náruživě tiskne ke mně a dlaněmi se nedočkavě dobývá pod moji košili. První dotek a přeběhnul mi mráz po zádech. A stále přebíhá, až se trošku ošívám. Je to tak příjemné. Srdce mi tepe rychleji a dech se zrychluje. S mým milencem se děje to samé, sem tam cítím jeho vlhký dech na své tváři. Pak se ale od mých rtů odtrhne, zkontroluje mě pohledem a přesune se k ušnímu lalůčku. Odtáhnu se od něj ale.
"Dneska budu nahoře já, lásko. Ty jsi seme pořád a já nikdy. Chci ti taky dopřát tu slast," usměju se na něj. Úplně se mu rozzáří očka. Je zlatý.
"Senpai…,“ hlesne. Chce říct ještě něco, ale umlčím ho polibkem. Dlouhým a vášnivým. Dlaněmi přitom dál šmejdím po jeho překrásném horkém těle. Po chvilce se ale odtrhnu a přesunu se k jeho ušnímu lalůčku. Jemně ho skousnu, tak, jak to vždycky dělal on. Hravě za něj zatahám a hraju si s ním jazykem. Cítím, jak se Morinaga pod mou péčí ošívá vzrušením, jak je jeho tělo horčejší a horčejší. Líbí se mi to. Hodně. Dlaněmi stále šmejdím po jeho těle, objevím i sametově hebkou pokožku pod jeho košilí. Ta hebkost mě láká prozkoumávat jeho tělo dál a dál. Propracuju se ke knoflíkům. Pár jich odepnu, košili strhnu ze svého ukeho a hodím ji kamsi pryč. On to udělá taktéž a natiskne se na mě. Jeho dlaně na mých zádech a ramenou. Přesouvám se na jeho krk, dlaně na jeho bocích. Rty jemně saju pokožku na jeho krku a sem tam i zlehýnka skousnu. Cítím jemně slanou, ale příjemnou chuť jeho kůže. Morinaga zaklání hlavu, abych měl lepší přístup, a tichounce zasténá. Hmm… To chci slyšet ještě. Položím jej na gauč a koleno mu vrazím do rozkroku. Za opečovávání jeho krku se prsty propracuju k bradavkám. Obě je žmoulám a tahám za ně. Nechávám se unášet slastnými steny své lásky. Cítím, jak se třese zřejmě vzrušením!
"Sen-pai…,“ špitne mezi steny, od vzrušení rudý ve tváři.
"Co je?" zvednu hlavu.
"Miluji… vás," odpoví. Usměju se a pokračuju. Skloním hlavu k jeho břichu. Chci jeho tělo ochutnat celé, i do těch nejmenších detailů. Jazykem přejíždím po jeho břiše. Opět cítím, jak se třese, slyším jeho slastné tichounké steny. Nemůžu to vydržet… Chci ho! Teď hned! Dlaněmi se propracuju k zapínání jeho kalhot. Okamžitě je odepínám a házím pryč i se spodním prádlem. Morinaga dělá totéž. Připravuju si ho. Mezitím jeho úd uchopím do dlaně. Nasadím stejnoměrné tempo a o chvilku později už slyším jeho divoké steny. Vyvrcholí. Chci do něj vstoupit, ale… Kde mám, sakra, kondom?!
"Senpai?" dí po chvilce mého uvažování nad tím, kde jsem ty zatracené věci zašantročil, Morinaga. Pak mu dojde, nad čím uvažuju, vstane a jde pro své kalhoty. To ne! Tohle jsem nechtěl!
"Počkej, já…,“ snažím se ho zadržet. Jaké překvapení, když z kapsy vytáhne krabičku prezervativů a hodí mi ji. Perverzák jeden, je připraven vždy a všude.
"Kde jsme to přestali?" jsem zas nad ním. Ústy se začnu věnovat pokožce na jeho břiše. Šíleně mě vzrušuje. A Morinagu můj jazyk zřejmě taky, protože se opět třese vzrušením. Ještě chvíli si jej připravuju. Poškádlím jeho prostatu. Morinaga zasténá. Škádlím ji dál. Sténá čím dál hlasitěji. Po chvilce do něj ale opatrně proniknu. Lásce ale vyhrknou do očí slzy bolestí. Ale ne. Tohle jsem nechtěl!
"Lásko… Promiň," omluvím se.
"To je v pohodě. Jen… jen chvilku počkej," poradí mi. S úsměvem přikývnu a setřu mu slzy z tváří. Když už si zvykne, přirazí proti mně pánví. Projede mnou vlna slasti. Ani v tom nejtajnějším snu by mě nikdy nenapadlo, že někdy budu spát s chlapem a že budu seme. A že mě to bude ještě k tomu tolik vzrušovat. Stejnoměrné tempo přírazů způsobí, že za chvíli s výkřikem vyvrcholím. Opatrně ze své lásky vystoupím a ulehnu vedle něj. Přikryju nás dekou, která slouží jako potah na gauč. Cítím, jak mě objímá a přitisknu se k němu. Jeho tělo tak krásně hřeje…
"Senpai… To bylo tak krásné. Všechno. Tohle milování, to, jak jste mi řekl, lásko… já…,“ pověděl. Neudržel se. Ukáplo mu pár slziček štěstí. Krásných slziček štěstí.
"Byl jsem idiot, když jsem tě nenáviděl. Lásko… A tykej mi, prosímtě," usmívám se. Hledí mi do očí.
"Senpai… Tak jo. Já jsem tvoje láska, lásko, těší mě," řekne a oba se tomu z plných plic zasmějeme. Přitáhne si mě za bradu a naše rty splynou v dlouhém zamilovaném polibku.

Jinak, kdybyste chtěli hlásnout, tak dám samozřejmě ihned vědět, jak Inu~~~ spustí hlasování :)

Free Hug :)

Nejprve mě napadlo, že to jako napíšu do toho fiktivního deníku, že to jako zažil Nathan, ale asi tam nakonec napíšu něco jiného. Takže, shrnu to do jednoho slova: prdel xD

Přijela jsem do Krnova na nádraží, kde jsem se potkala s Hizaki a Yumem. Hizaki měla na sobě shiro lolitu a Yume byl normální. Vzhledově. Měla jsem to nápodobně xD No jo, žádný kostým mě nenapadl xD Pak jsme šli na náměstí, počkali ještě na Míru, Hizaki dodělala cedulu na Free Hug (ty kytičky jsou vážně pěkné :)), vyřešilo se, jestli se ve slově "objetí" píše ě nebo je (nikdo to nevěděl jistě) a šlo se na to xD Byl to můj první Free Hug, takže jsem se trošku styděla xD Objala jsem sice jen jednu paní, ale pak jsme z toho s Hizaki nemohly xD Prý "Všechno nejlepší do života a jestli děláte maturitu, tak vám přeju, ať ji uděláte."

No, takovou odměnu za objetí jsme teda nečekaly xD

Ale nejvíc to teda zabili potom ti Vietnamci. Ti po nás chtěli i pusy zadarmo xD

No, a potom se nám teda už nějak nechtělo objímat. Míra odešel, protože neměl čas, Yume nás taky opustil, a tak jsme s Hizaki chodily po Krnově a natáčely jsme v parku videa pro náš cosplay team. Teda, řeknu vám, to video o tom náboru nových členů, to dopadlo xD Na to až někdo bude koukat, tak nevím, nevím, jestli dřív nepukne smíchy než stihne odepsat xD Potom Hizaki natočila Boogie Bam a já Ponponpon (Gakupovu verzi). Až budou hotová videa, tak je sem samozřejmě hodím :)

Mimochodem, na jednom hřišti, kde jsme seděly, se opalovala taková fiflena, která po nás furt čuměla xD A zřejmě naše zjevy a naše ignorace ji odtamtud vyhnaly xD Joo, otaku vyhánějí fifleny, jen tak dál xD

No, a fotky:

Můj poklad xD

Hizaki s Yumem:

Já se svou cedulou:

Hizaki:

Chlamala jsem se xD

A my dvě při cestě do parku :) Mimochodem, ta Hizaki paruka je úžasná *_*

- Day 07: Neobľúbená postava

Aizen!!! Fuj, nesnáším ho! Jo, a ještě Inaba Kageroza!!! To byl záporák v předposledné sérii Bleache. A taky Kabuto!!! A Ash z Kuroshitsuji! Jo, a nenávidím Lighta a Sasukeho!!! I když kdo ví, jak se to vyvrbí, teď to vypadá, že by mohl přijít k rozumu xD
Jo, a taky nemusím Laua a Ashe z Kuroshitsuji.
Nesnáším je tak moc, že sem ani nedám jejich obrázky, to bych se pozvracela.

Ichigo by me

Jo, zas jsem měla kreslící náladu. Ale když mně se ten jeho nekompromisní pohled tak líbí xD A když ho ještě zkombinuje s nasraným pohledem, tak bych ho sežrala! No, ale origoš je lepší. Je to obrázek z titulky Weekly Shonen Jump, kde měl ale jakože blonďaté vlasy nebo co. Obdivuju, jak přitom dokázali zachovat to, že ho to vůbec nezměnilo a člověk si řekl: "Jo, tohle je Ichigo." xD

- Day 06: Neobľúbené anime

Ty kks, já jsem debil, sourozenci... Já si právě smazala celý článek xD No, nevadí, naštěstí nebyl tak dlouhý. Já totiž za hodinu pádím na autobus a pak na vlak do Krnova, kde Hizaki (odkazy na její blogy tady a tady) pořádá Free Hug. Šíleně se na to těším a jak najdu foťák a baterky, tak něco vyfotím a hodím to sem :) (V mobilu mám foťák pojebaný, kua!)

No nic, no. K challenge:

Ani nemám neoblíbené anime. Cožpak to jde, když jsem otaku? xD Sice jsem ze začátku nemusela Kuroshitsuji, ale to se se 4. dílem změnilo xD Jo, vlastně, nesnáším Bakugan. To proto, že je to pro děcka a je to šíleně komerční a v mém okolí s tím blbne kdejaký capart. Ano, já blbnu s Bleachem, ale nemusím mít s tím každou blbost. Jo, kdyby se ty blbosti prodávaly a kdybych na to měla, tak tu každou blbost stejnak mám ale to je detail xD No, ale Japonci za to nemůžou, že je to komerční, u nich to byl propadák. To Amerika s tím ty děcka zblbla.

A písnička s MV, kde je taky Free Hug:

Kyaa, já tohle MVčko miluju*_* Je takové ňuňííí a roztomilé a ten Sungmin s Ryeowookem, já z nich nemůžu! Rozplývám se! Ne, už jsem se rozplynula xD

- Day 06: Neobľúbené anime

Hm, to ani nemám. Jak bych mohla mít neoblíbené anime, když jsem otaku? xD Ale jak už jsem řekla, ze začátku mě nebavilo Kuroshitsuji. Jo, vlastně nenávidím Bakugan. To proto, že je to pro děcka a je to šíleně komerční. Ale Japonci za to nemůžou, v Japonsku to byl propadák. To Amerika s tím zblbla děcka.
No nic, musím pádit. Za hodinu mi jede autobus do Ovy a pak valím na vlak do Krnova, kde Hizaki (odkazy na její blogy tady a tady) pořádá Free Hug. Moc se těším a když najdu foťák, tak i něco vyfotím a přidám to sem :)

- Day 05: Obľúbené anime

Ty vole, to jsou otázky xD Zas jich mám úplně hafo. Ale vždycky je nej zrovna to, co mám rozkoukané. Takže donedávna to byl Bleach, ale teď už jsem ho dokoukala a mám rozečtenou mangu, takže by bylo třeba změnit otázku na "Obľúbená manga" xD
No, a teď vede Bakuman xD Ten úplně miluju :) Takže Bleach a Bakuman.
Tenhle opening z Bakumanu se mi strašně líbí :)

A totok je můj nej ending z Bleache :)

Jeeeeeb xD

Sourozenci, já vám objevila novou kapelu. A řeknu vám, jsem tak vysmátá, že i ten měsíček na hnoji s lečem je málo xD Mně z toho jebe. Pořádně mi z toho jebe. Doslova. S neteří jsme na to furt dokola kalily u nich na hřišti xD Ty vole, nám z toho jebalo teda požehnaně. Až jsem málem hlavou skončila v písku a natřískala si záda. Ale když ta písnička a to PV je tak dokonalé a roztomilé a chytlavé xD A ten zpěvák... On je prostě SUGOII! K sežrání je, jak se směje, k sežrání je, jak se nesměje, zpívá skvěle, já ho jdu ZEŽRAT!!!
Udělala jsem si seznam kapel, na které chci jít a The Kiddie v něm rozhodně nechybí :3

Prostě:

Smile smile smile sore nara isso zenshin de waratte mite hora

Smile smile smile kanashii toki mo waraitobashite yo

Smile smile smile bannou muteki no shohousen tameshite mite hora

Smile smile smile mayoeru toki koso jibun rashiku are

A tohle dneska poslcouchám celý den a zpívám si to celý den...

- Day 04: Obľúbená postava

Ehe, to po mně chcete hodně xD Já mám hafo oblíbených postav. Tak například Naruto, Itachi, Ichigo, Sebby-chan, Grell, Undertaker, L, Zetsubou-Sensei... A takhle bych mohla jmenovat donekonečna xD

Povídka pro Katherinex-druhá část

Já vím, já vím, trvalo mi to. A za to se omlouvám nejen vám, ale hlavně Katherinex, která si o povídku zažádala. Nebyly nápady, pak nebyl čas... Ale stejně doufám, že se to bude líbit :)

FANDOM: Kuroshitsuji

PARING: Sebby/Ciel

WARNING: teď žádný, ale přijde. Nebojte. Sebby/Ciel je dost úchylný pár a já úchylné páry ráda :3

VĚNOVÁNÍ: Katherinex. Užij si to, holka :)

*DRUHÝ DEN*

Sebastian byl právě v knihovně a něco hledal, když tu jako hurikán přiběhla Meirin se slovy o tom, že hrabství Phantomhivů navštívil Alois Trancy se svým služebnictvem. Komorník zneklidněl. Už s nimi měli párkrát co do činění a nikdy to nebylo nic příjemného. Měl nevalné tušení, že by mohli jeho mladému pánovi. Přesto ho vyhledal a vše mu oznámil.

„Pozvi je dál, chci se s nimi setkat,“ poveděl Ciel, sedíce nad záznamy o žhářství v Londýně. Ač byl rušen nerad, považoval za zdvořilé pozvat Trancyho dál, byť to byli úhlavní nepřátelé. Nicméně svému Sebas-chanovi by svěřil do rukou svůj život, což už ostatně párkrát chtě nechtě udělal.

„Mladý pane, nemyslím, že to bude bezpečné,“ protestoval služebník. Měl o něj strach. Přece jen, Alois s Claudem pro ně byli hrozbou a on nechtěl dopustit, aby jeho Cielovi byl zkřížen jediný vlásek.

„Přikazuji ti to! Není zdvořilé nepozvat je dál,“ provil neoblomně hrabě.

„Yes, my lord,“ poklonil se Sebastian. Nic jiného než uposlechnout rozkaz mu nezbývalo. Otevřel tedy dveře , za nimiž stáli hosté.

„Kde je Ciel? Zaveď nás za ním,“ překázal mu ihned Alois, jakmile vstoupil. Sebastian, ač nerad, uposlechl jeho rozkazu a usadil je v sále pro návštěvy, kde už je Ciel očekával. Alois se tvářil opovržlivě, ale jinak dělal jako by nic. Jako by jen přišli na pouhopouhou návštěvu.

„Mohu nabídnout něco k pití? Čaj s mlékem? Nebo něco ostřejšího?“

„Čaj s mlékem, prosím,“ odpověděl hostitel. Jeho komorník se tedy odebral do kuchyně. Za usilovného přemýšlení připravoval čaj. Nešlo mu do hlavy, proč je jeho mladý pán pozval dál. Má snad s nimi něco za lubem? A proč ti dva vůbec přišli? Je to snad něco osobního? V Aloisově případě by to tak mohlo být. Jenže Claud je pěkně podlý. Mohl také Aloise zmanipulovat a podle své vůle ho tak donutit sem přijít. Sebastian znejistěl ještě víc. Co když chtějí ublížit jeho mladému pánovi?! To nemohl dopustit! Měl o něj hrozný strach. Pro jistotu se vyzbrojil vidličkami.

„Připravil jsem vám Earl Grey s mlékem. Tento černý čaj je u nás teprve novinkou a vyznačuje se svěží aromatickou chutí. Earl Grey není tak hořký jako běžné černé čaje, a navíc v kombinaci s mlékem chutná skvěle,“ povídal jako by nic. Jako by zde Alois vůbec nebyl. Jako by zde byl třeba ředitel americké továrny na hračky. Nenaznačil ani sebemenší známku strachu o svého milovaného Ciela a za těchto slov podával nápoj. Blonďáček už to však nevydržel.

„My jsme ale nepřišli pít čaj!“ křikl, vstal a smetl šálky i s konvičkou z tácu. Ty se do posledního roztříštily o zem na drobné střepy. Sebastian se to ihned jal uklízet. Vtom se roztřeseným hlasem ozvalo z Cielových úst:

„Seabs-chane! Přikazuji ti“ Zachraň mě!“

Komorník vzhlédl. A vevnitř se otřásl. Spatřil svého mladého pána, jak ho Claude drží v náručí, snaží se mu zacpat ústa a táhne ho kamsi pryč, následován svým danna-sama.

„Yes, my lord,“ napřímil se, poklonil se, tasil vidličku a okamžitě spěchal za nimi. Zastihl je venku. Spatřil nevídanou věc. Claude tasil nůž a Alois s očekáváním sledoval situaci. Těkal očima ze svého komorníka na Ciela, stále pevně sevřeného v náručí, a zpět. S napětím sledoval, jak se po mordovláskově krčku projíždí ostří nože. Konečně! Konečně bude Ciel mrtvý! A ten jeho Sebas-chan taky! Blonďíáčkovi svítila očka, ve tváři šílený výraz. Vtom se ale změnil na výraz plný zděšeného překvapení. Letěl na něj nůž! Claudův nůž! V-vždyť si slíbili, že budou navždy spolu! Alois v záchvatu paniky nebyl s-to nic udělat. Jen stál, ústa dokořán a nehýbal se. Až když klesl na kolena, zachvácen bolestí, zklamáním, smutkem a hlavně vztekem, vztáhl ruku.

„C-claude…,“ hlesl a padl na zem. Lesk jeho očí vyhasl. Blonďáček byl na místě mrtvý. Ciel byl neméně překvapený, stejně jako Sebastian, který už byl na cestě. Nedivila se tomu jen Hannah, která stála opodál, a vše jen sledovala. Claude prsty přejel po ráně, kterou své oběti před chvílí udělal. Olízl je. Jeho krev… Jeho duše… CHUTNALA TAK HŘÍŠNĚ SKVĚLE! Nemohl déle odolat… Popadl hraběte za bradu, otevřel mu ústa a skláněl k nim hlavu. Jejich rty byly snad jen milimetr od sebe, když se náhle za Claudovými zády ozvalo:

„Tak tohle máš tedy za lubem. Musím tě ale zklamat. Mladý pán je můj a bude se mnou navždy,“ překvapil ho komorník s pozdviženou vidličkou, kterou neváhal ihned použít.

Díky Bohu, oddechl si Ciel. Jediné, po čem toužil byl kromě záchrany život se Sebas-chanem napořád a pomsta.

„Pusť mě!“ vykřikl a kousnul nepřítele do ruky. A když ji Claude zvedl, tak i do té druhé. A zřejmě ho hryznul pořádně, neboť démonovi se z obou ranek spustila krev a on hraběte překvapením a bolestí upustil.

„Sebas-chane! Přikazuji ti! Zabij ho!“ za těchto slov si mladý pán odvázal pásku z pravého oka. Zářil na něm symbol podobný pentagramu. Přesně takový, jaký jeho komorník právě odkryl na hřbetu své pravé ruky.

„Yes, my lord,“ poklonil se s úsměvem. Tohle svému pánovi milerád splní. Ostatně, jako všechny jeho příkazy. Přece ho miluje.

„Nejprve vás ale odvedu do bezpečí. Tady by to pro vás mohlo být až příliš nebezpečné,“ řekl. Nechtěl dopustit, aby mu byl zkřiven byť jen jediný vlásek. Tolik ho miluje. Kdyby Ciel zemřel, zemřel by i Sebastian.

„A kdo ti to dovolil?“ stál před ním v tu ránu Claude.

„Můj mladý pán mi to přikázal. Řekl ‚Sebas-chane! Přikazuji ti! Zachraň mě!‘ Tak jen plním jeho rozkazy,“ řekl a máchl vidličkou. Claude se však směle vyhnul. Najednou se zpovzdálí ozval řev nmotorové pily. Všichni zpozorněli a obrátili hlavy tím směrem.

„Dámy a pánové všeho věku. Přivítejte překrásnou,… neodolatelnou,… okouzlující,… královnu všechn nejúžasnějších hereček celého vesmíru,… úžasnou,… SLEČNU GRELL SUTTCLIFF-SAMA!“ za těchto slov z dáli vystoupil shinigami s vlasy rudými jako karmín, zelenýma očima za brejličkami a s motorovou pilou na rameně.

- Day 03: Ktoré dve postavy, tvoria dobrý pár

Jednoznačně Namikazecest a Uchihacest!!! A z Bleache je můj nej RenjiIchi a ByaIchi!!!

- Day 02: Obľúbený anime song/opening

Ehm, těch je hned několik xD Já mám spíš nejoblíbenější openingy z jednotlivých anime nebo rovnou celé kapely. Tak například z Naruta a NS jsou to Flow. A když jejich nej, tak asi Go. A z Bleache jsou to kapely Orange Range a Aqua Timez. No, a ještě Uchiha Tengku a Change^_^ Ale já tam vidím vždycky tu Orihimme a u Alones od Aqua Timez Kona xD
Jo, a ještě jsem si vzpomněla na Blue a ViViD, z toho mi jebe teda pořádně xD A když j-rock, tak nesmím opomenout The GazettE a jejich Shiver z Kuroshitsuji. A když Kuroshitsuji, tak se mi stejně líbí víc SID a Monokuro no Kiss. Ale obě kapely znám jak své boty xD Miluju je :3

A teď vám je tu samozřejmě všechny hodím, ať se mi tu nenudíte a máte co poslcouchat :)

No, a když už Orange Range a Asterisk, tak vám sem hodím aji jejich ending ze 3. série Naruta. Peckáááááá xD

A od Aqua Timez jen to, co bylo v Bleachi, ale toho znám víc. Ty musíte poznat taky :)

Alones-tam pořád na začátku vidím toho Kona, jak se tam nakrucoval a "zpíval" xD

Nepřipomíná vám ten zpěvák v té čepce takového jednoho božského kytaristu, který je napůl Korejec a napůl Japonec a má sexy hlas? Mně teda šíleně xD

No dobře, tak aji to, co od nich znám i odněkud jinud než z anime xD

Niji :)

Uchiha Tengku-Change (to je tež šíleně návykové)

A totok si nepouštějte nebo to už nedostanete z hlavy...

A z Kuroshitsuji^_^

Day 01: Anime, ktoré malo divný dej

Ehm, tak to nevím. Ale asi jako každému mně ze začátku přišlo divné Kuroshitsuji a nebavilo mě to. To se ale změnilo se 4. dílem a od té doby Sebbyho zbožňuju!!!
Jo, a ještě mi přišlo divné Kirepapa xD Ale to ne kvůli ději (přece jen, je to jedna z takových těch zhovadilejších ov), ale mně se prostě nelíbilo, jak byly ty postavy nakreslené, přišlo mi to šíleně přeslazené xD

A songy nakonec:

A abyste se nenudili, tak jedno úchylné AMVčko na Chisato/Shunsuke, muhahahaha *devil face*

Thirty-day anime challenge

To může být zajímavé^_^ Sourozenci, tady máte takové moje podrobnější představení^_^ Začnu už dneškem^_^


ÚLOHY:
- Day 01: Anime, ktoré malo divný dej
- Day 02: Obľúbený anime song/opening
- Day 03: Ktoré dve postavy, tvoria dobrý pár
- Day 04: Obľúbená postava
- Day 05: Obľúbené anime
- Day 06: Neobľúbené anime
- Day 07: Neobľúbená postava
- Day 08: Tvoja anime láska
- Day 09: Prvé anime
- Day 10: Obľúbený ending
- Day 11: Obľúbený blog o anime
- Day 12: Obľúbený žáner
- Day 13: Neobľúbený anime pár
- Day 14: Prvá láska
- Day 15: Najsmutnejšia anime scéna
- Day 16: Obľúbený anime wallpaper
- Day 17: Najhnusnejšia anime scéna
- Day 18: Najlepšie anime, ktoré si videl/a
- Day 19: Najhoršie anime, ktoré si videl/a
- Day 20: Najlepšia anime hra
- Day 21: Anime, ktoré si videl/a naposledy
- Day 22: Najlepšia scénka
- Day 23: Najsmiešnejšia scénka
- Day 24: Najhlúpejšia anime postava
- Day 25: Najlepší cosplay
- Day 26: Najlepší autor
- Day 27: Najlepšia anime poviedka
- Day 28: Najlepší démon
- Day 29: Najlepší element, zbraň, schopnosť z anime
- Day 30: Ako si začal/a s anime

ZDROJ

Renji vs Ichigo

To je kupodivu obrázek s nimi, který miluju a přesto to není RenjiIchi xD Hm, zbožňuju ten Ichigův nekompromisní pohled a chtěla jsem ho tak nakreslit, jenže jsem nemohla najít žádný obrázek, na kterém by se tak díval. Tak jsem nakreslila tohle. Řeknu vám, obdivuju toho Tita čím dál víc. Snažila jsem se, aby to vypadalo reálně nebo aspoň dobře (ta krev, ty jazyky, na kůži jsem se radši už vysrala) a trvalo mi to 6 hodin než jsem to dodělala. Tak já doufám, že ta práce stála za to a že se vám to bude líbit xD
Hm, ale naskenovala jsem to a nemám potřebu to opravit po zčekování v compu, to je zázrak xD

Tak co? Jaké to je?

Srážka v koupelně

Sourozenci, Lula měla narozeniny! Teda, její blog. Jestli se nepletu, tak nějak kolem 14. srpna, že? No, ale zapomněly jsme na to, gomen. Ta hlava děravá... *mlátí se do ní a marně doufá, že se jí v ní rozsvítí*
A tak jsem si řekla, že znovu dodržím svoji tradici a napíšu těm dvěma povídku. Zaboha jsem nevěděla, na jaký pár, ale pak jsem si vzpomněla na jedno hříšné video se SHINee, které jsem našla u ní na blogu. Taky jsem u toho málem skapala a taky jsem si ten konec pouštěla několikrát po sobě. A na yt jsem našla pokráčko. A taky jsem u toho skapala. A že jsem na vás hodná, tak vám ta ZATRACENĚ SEXY videa házím sem, ať víte, čím jsem se inspirovala. Taemine, přísahám, že ještě jednou se na toho Jonghyuna podíváš stylem "ošukej mě tady a teď", tak to udělám místo něj. A Jonghyune, přísahám, že ještě jednou poputuješ tou Taeminovou ručkou ke svému rozkroku, tak přísahám, že tě taky ošukám místo něj. Fakt, na skapání totok xD

Fandom: SHINee (Kdo taky jiný, že?)
Pár: JongMin (Kdo taky jiný, že?)
Warning: 18+ (Jak taky jinak, že?)
Věnování: Lule a jejímu blogu k narozeninám. (Komu taky jinému, že?) Přeji všecičko nejzhovadilejší a taky hodně věrných čtenářů a obdivovatelů její tvorby, která je mimochodem fakt skvělá^_^ Jak obrázky, tak povídky. Zrovna včera jsem se tuhle chlamala na celé kolo povídce 14 dní rozkoše, kterou jsem si stáhla a četla si před spaním xD
Anotace: teď jsem tam ještě dopisovala nějaký děj (ačkoliv jsem to včera psala do sešitu) a je to takové... no, napsané narychlo. Přišla totiž neteř se svou tříletou ségrou a desetiletým bráchou. A ti, kdyby to viděli, tak nevím, co si o mně pomyslí. Navíc, tomu bráchovi je teprv deset a však se chápeme, ne? Tak se omlouvám za případné nedostatky. Nemám ani čas si to po sobě přečíst.

Sakra, on ví, jak mě vzrušit, pomyslel si Lee Tae Min ještě než vstoupil do koupelny, před níž stál. Při téhle vzpomínce mu po zádech přejel mráz. Jeho láska, Kim Jong Hyun, si s ním dnes na pódiu opět hrála. A že to byla sexy hra. Černovlásek k němu přišel, nahý do půl těla, ale o to přitažlivější. Popadl ho za vlasy, přitiskl se k němu a rtíky ho vyzýval k polibku i jimi přejel po těch jeho. Taeminova pravačka přitom sklouzla na šíji jeho kolegy. Na pódiu se sice hádali, ale Minnie věděl, že tohle na něm nechá následky. Hlavně to, jak Jonghyun putoval jeho dlaní ke svému rozkroku. Taemin se ještě teď třásl vzrušením, když si na tohle vzpomněl. A na jeho erekci to bylo znát. Vtom ale uslyšel kroky. Úlekem, že by ho někdo mohl načapat, stiskl ručník a radši rychle zapadl do koupelny. Opřel se o dveře a oddechl si. Zrak mu ale putoval ke sprchovému koutu. Docela se na sprchu po tom náročném dni těšil. Ovšem teď na ni hleděl spíš překvapeně a osuškou si raději zakryl rozkrok. Jeho erekce se totiž začala viditelně vzdouvat.

„Nemusíš to skrývat,“ pravil ještě mokrý Jonghyun, nechal utírání se a pomalu přešel k mladšímu chlapci. Zastavil se, vzal mu ručník a odložil jej. Ovinul mu paži kolem pasu, za nějž si ho přivinul k sobě, a věnoval mu vášnivý francouzský polibek. Taemin do polibku tichounce zavrněl slastí a vjel Hyunovi dlaní do vlasů. Jako vždy, tak ani teď se nemohl nabažit jejich hebkosti. Jemně v nich staršího šimral a nechal se unášet vlnami slasti způsobené jeho počínáním. Jonghyun, vzrušený čím dál víc, šmejdil rukama po Minnieho horkém těle. Prsty zas a znova objevoval jeho přitažlivé křivky a pokožku hebčejší než aksamit. Dlaněmi putoval k spodnímu kraji trička, kterého Taemina okamžitě zbavil. To samé udělal i s kalhotami. Vtáhl ho do sprchy a pustil vodu.

„Okoupu si tě, Minnie,“ šeptl mu do ouška vzrušeným hlasem. Hnědovláska z toho polilo horko. Nechal svého semeho, ať jemnými pohyby nanáší sprchový gel na jeho tělo. Úplně se v nich ztrácel, byla to taková slast! Až se musel opřít o stěnu, když se Jonghyun párkrát letmo dotkl špičky jeho žaludu. Vlezl si pod sprchu. Cítil, jak si ho černovlásek za pas přitahuje k sobě. Jak se rty letmo dotýká pokožky na Taeminově krčku. Jak dlaní putuje po jeho horkém těle.

Levačka staršího sklouzla na zadeček mladšího chlapce. Ukazováček pronikl do Minnieho otvoru a černovlásek si svého ukeho začal připravovat. Dlaní pronikal čím dál hlouběji, až narazil na prostatu. Malinko ji poškádlil, zatímco jeho pravačka zabloudila k jedné z bradavek a hrála si s ní. Rty stále operovávaly Minnieho krk, sem tam ho i jemně kously zoubky. Černovlásek poslouchal Taeminovy slastné steny. Nechal se unášet na vlnkách těch libých tónů a vrazil mu koleno do rozkroku. Pak se na svého ukeho přitiskl a cítil, jak je krásně vzrušený. Ach, jak Jonghyun tyhle chvíle miloval… Hnědovláskovu bradavku ještě ofoukl a jemně ji vsál do úst. Opatrně ji skousl a zlehýnka za ni zatahal. Znovu se nechal unášet Taeminovými tichounkými a slastnými, ale přesto tak vzrušujícími steny. A nemohl se jich nabažit, stejně jako se nemohl nabažit celého jeho těla. Bylo tak křehké…

Jonghyun poklekl. Ucítil Taeminovy ruce ve svých vlasech na svých ramenou. Hnědovlásek Brunet zase na sobě ucítil jeho hluboký pohled. Cítil, že jeho seme do detailů skenuje jeho tělo a že se ho nemůže nabažit. Ucítil na svém podbřišku černovláskův jazyk, jak putuje k hrudi a zase zpátky. Centimetr po centimetru se stával vzrušenějším. Starší to při pohledu na jeho tělo pokropené tisíci kapičkami vody prostě nevydržel a musel ho ochutnat. A že se činil na výbornou! Taemin se pod jeho doteky a nenechavým jazýčkem prohýbal slastí! A ještě více ho vzrušilo, když onen jazýček putoval k jeho údu a dotkl se špičky žaludu. Pak zase cestoval nahoru a dlaně jezdily po vnitřní straně stehen. Minnie zavzdychal. To se Jonghyunovi líbilo, a tak pokračoval. Znovu se jazykem dotkl špičky Taeminova žaludu, ale znovu putoval výš. Bavilo ho ochutnávat tělo jeho semeho, chutnalo tak sexy. Cítil v ústech příjemnou nasládlou chuť smísenou s chutí vody. Nosem přitom nasával jemnou směsici vůní sprchového gelu, trošky potu a něčeho, co nevěděl popsat, ale vonělo to krásně. Protože tak voněla jedině jeho láska. V dlani přitom promnul jeho šourek. Taemin to už ale nemohl vydržet. Ještě chvíli a vyvrcholí sám od sebe!

Černovlásek konečně pohltil jeho erekci do úst. Nejprve si chvíli hrál se špičkou žaludu. Sál ji a olizoval. Stále poslouchal Minnieho slastné a neméně vzrušující steny a přitom cítil jeho dlaně na svých ramenou. A ucítil, jak sem tam tlačily ještě silněji poté, co jeho penis do úst pohltil celý a za jeho sání dělal krouživé pohyby hlavou. To vše bylo tak vzrušující! Oba si připadali jako v sedmém nebi. Jonghyun vnímal naplno, když se všechny svaly v hnědovláskově těle najednou uvolnily a on mu s výkřikem vyvrcholil do úst. Černovlásek jako správný seme téměř vše spolykal, no trochu Taeminova spermatu ještě převaloval v puse. Stále si svého ukeho připravoval. Nechal toho ale a věnoval Minniemu, stále opřenému o stěnu, hluboký polibek. On se jen usmál a obtočil ruce kolem Hyunova pasu. Semeho tělo bylo tak horké! Minnie bříšky svých prstů dopodrobna zkoumal všechny ty svůdné křivky a jako obvykle se jich vůbec nemohl nabažit.

Jonghyun ale po chvilce nechal líbání své lásky a zašmátral ve skříňce nad umyvadlem. Vytáhl lubrikant a kondomy. Jeden z nich si navlékl a nechal Taemina, ať mu úd natře gelem. Užíval si to. Slastně zasténal, když se mladší párkrát jemně dotkl špičky jeho žaludu. Pak si svého ukeho vyzvedl do náruče a nabodl ho na svůj penis. Taemin po chvilce, když už si přivykl na Jonghyuna v sobě, proti němu začal přirážet pánví. Zaposlouchal se přitom do černovláskových náruživých a vzrušujících stenů.

„MIN-NIE!“ zasténal starší a vyvrcholil. Opatrně z Taemina vystoupil.

„Ty víš, jak mě vzrušit,“ pověděl vzrušeným hlasem mladší a přitiskl se na Hyuna. Rty se letmo dotkl těch jeho, prsty přecházely od ouška po čelisti až k hrudníku. Hnědovlásek najednou dostal neovladatelnou chuť na svého semeho. Vlastně teď už ukeho. Rtíky putovaly k ušnímu lalůčku, který letmo vsály. Jonghyun se otřásl. Taeminovy rty znovu vsály jeho ušní lalůček a zoubky ho jemně skously. Minnie za něj stále jemně tahal. Cítil na sobě jen Hyunovo mokré tělo a jeho vlhký přerývaný dech. Jazykem putoval přes jeho ohryzek až na hruď. Očima si přitom prohlížel Hyunnieho tělo taktéž potřísněné snad tisíci kapiček. Už jen pohled na něj ho dokonale vzrušoval.

Začal se věnovat černovláskovým bradavkám. Miloval jeho slastné vzdechy a chtěl je slyšet znovu. Jednu bradavku jemně skousl a laskal ji svým nenechavým jazýčkem a rty, zatímco druhé se věnoval neméně zvědavými prsty. A ukazováčkem druhé ruky zabloudil k černovláskově otvoru. Očima přitom stále skenoval jeho dokonalé vypracované tělo. Stejně to ale nevydržel a přinutil Jonghyuna, aby se k němu obrátil zády a trochu se předklonil. Pronikl do něj. Nasadil pravidelné tempo a přirážel.

„HYUN-NIE!“ vykřikl Taemin po chvilce a vyvrcholil. Opatrně ze své lásky vystoupil a svalil se na zem. Nechal na sebe dopadat kapičky teplé vody. Hyunnie se usadil vedle něj. Po chvilce si ale mladšího vysadil na klín a lípnul mu malou pusu na šíji, ruce obtočené kolem jeho hrudi.

„Miluji tě, Minnie,“ šeptl mu do ouška.

„Já tebe taky, Hyunnie,“ otočil k němu Taemin hlavu. Jejich rty splynuly ve vášnivém francouzském polibku.

Záznam třetí aneb Druhá část výletu

Sourozenci, tohle jsem dopsala včera večer. Nemám už k tomu co říct. Jo, povídka pro Katherinex vřele pokračuje, takže tu brzy čekejte další díl^_^ No nic, já se jdu dívat na Bleach, už mi zbývá jen pár dílů do konce. Řeknu vám, sere mě, že to už nepokračuje (i když to sere asi každého, kdo se na to díval xD). Tohle je krásné anime. Prostě krásné. Děj sice v té poslední sérii trošku zaostává, ale líbí se mi to provedení. Taky, že ten Bleach byl dost drahý, a proto ho přestali vysílat v televizi. Ale já se ho nemůžu nabažit, jsem na tom závislá xD A v předposlední sérii jsem byla závislá i na ději. To byly pořádné fightingy (i když podle mě byly nejlepší fightingy v sérii, kde skapal Aizen). A navíc to bylo i napínavé kvůli tomu, jak Ichigo furt ztrácel síly. Ale jak je v té poslední sérii získal zpět, tak to jsem lítala po pokoji radostí xD I když pro změnu fightingy stojí tak trošku za prd oproti tomu, co tam bylo. Přece jen, fullbringeři jsou slabší než shinigami, poslední díly to dokazují xD No, už nebudu zbytečně mlít a dávám sem povídku. Enjoy it^_^

Záznam druhý aneb První část výletu

Sourozenci, mám tu pro vás pokráčko mého fiktivního deníku. Doudám, že to půjde přečíst líp než ten první škrábopis, co jsem tu dávala. Tohle jsem psala o víkendu na výletu za bráchou v posteli a debilní propiskou :D

Oznamko

Konnichiwa, minna. Jen oznamuji, že tu přes víkend nebudu. Jedu za kamarádem do Osoblahy. Nicméně potom ale čekejte další příhody z Nathanova deníku inspirované tímhle výletem ^_^
Tak sayonara,

Sadako-chan ^_^

Sen, který mě nikdy nebude chápat

Sourozenci, vy vlastně nevíte o tom, že já jsem tak trošku sportovně založený člověk a jedenkrát do týdne chodím na aerobic. No ale řeknu vám, já to doteďka pokládala za normální věc a měla jsem za to, že to nijak nedovede ovlivnit moje myšlení. Omyl.

V noci jsem měla sen, že jsem si v šatně zapomněla věci. Nosím tam sálovky, kterých si jakožto drahé obuvi jakožto chudý člověk patřičně vážím, a tak jsem dostala strach. Večer po lekci, jak jsem zjistila, že jsem si tam zapomněla komplet celou tašku, jsem tam ihned valila. V tělocvičně jsem tam narazila na chlapy, jak dělali stretching. No jo, ale cvičili nahoře bez. A řeknu vám, byli pěkně namakaní. Až by mi slina ukápla xD Jenže jsem zaslechla cosi o cviku, který měl souvislost s mužským údem *no jo, hovado se nezapře ani ve snu, který není o yaoi a ani o Korejcích* a řekla jsem si, že to jsou beztak gayové a radši jsem zdrhla do té šatny, ve spěchu pobrala věci a pádila dom. WTF? Já bych normálně od gayů nezdrhla xD Nechápu to.

No, dom. Já se naráz ocitla v Oriu (bowling v Ostravě na Dubině), převlečená do hader na cvičení a do těch sálovek xD Ale Orio nevypadalo jak Orio. Teda vlastně jo, jen jak jsou ty stoly u té prosklené stěny, tak za nimi byly dvě krátké bowlingové dráhy a ty šly nějak do kopce. S tím, že vedle byly ještě ty další bowlingové dráhy, ale ty už byly jak normálně. Jo, a vedle těch dveří, jak se šlo k těm dráhám, tak tam byl vysoký jídelní stůl s kuchyňskýma židlema a tam před tou prosklenou stěnou byly červené koženkové nějaké pičinčiny, co vypadaly jak takové ty bobky, co si na ně dáváte nohy před televizí, jen byly o něco delší. Na tom jsem seděla, jak jsem se tam octla.

No, a hádejte, koho tam potkám? Kayleigh s Lulinou a ještě dvěma holkama, o kterých jsem měla pocit, že jsou to Elis se Syrinox xD Šly jsme k tomu velkému stolu, já v hlavě nějaké zhovadilé myšlenky, pak jsme se tam začaly dohadovat o to, kde která bude sedět, a pak jsem se vzbudila xD No naprosto wtf sen xD Jo, Keigh mě ještě škrábala po ruce, jak mě uviděla na tom pičinčinu *tříská hlavou o stůl*

Záznam první aneb Představení

Sourozenci? Napadla mě taková originální krávovina. Psát kapitolovku xD Ale takovým stylem, že to bude fiktivní deník. No, on tak fiktivní nebude, bude inspirován mým reálným životem (mám v hlavě vymydleno na to, abych vymýšlela úplně fiktivní zajímavé deníky). Co je tam zcela fiktivní, jsou postavy.
Tak začneme třeba takovým představením. Takže... Já vám představuji Nathana!

Omlouvám se, kdybyste to po mě nepřečetli. Když tak napište a já to příště budu psát čitelněji xD

Ovocný dort

Sourozenciiiiiii! Já miluju Vocaloid a Kaita a Gakupa! A tak moc je miluju, že jsem na ně něco chtěla napsat, a tak vzniklo tohle. Bohužel (nebo bohudík, bo bůhvíco by tam ten můj zhovadilý mozek vymyslel, kdyby to bylo delší) je to jenom drabble o přesně 584 slovech. A navíc napsaný ve spěchu, protože jedem na Slovensko a já hned jak sem hodím tenhle pičinčin, tak valím chystat věci, oblíkat se atd. atd., však to znáte. Jedem tam naštěstí jenom na den (na ten pohřeb, jak jsem psala-oni ho totiž odložili, takže je až dneska). Nedejbože, kdybysme tam byli i na noc, to by zas byl doma blázinec... No, on je u nás blázinec i normálně, ale tohle už by nebyly jen Bohnice a Opava dohromady, tohle by bylo hotové... peklo? Já nevím. Poradíte mi? No nic, já už radši jdu, protože aji zapomenu, kde mi hlava stojí...

Fandom: Vocaloid

Pár: Gakupo/Kaito

Warning: 18+

„Lásko? Chceš na dort maliny nebo jahody?“ ozvalo se z kuchyně.

„Obojí,“ odpověděl po chvilce fialovovlasý kluk ležící na gauči. Zavřel oči a uvolněně vydechl. Odpočíval. Srdce se mu však roztlouklo, jakmile uslyšel kroky blížící se sem. Otevřel oči a pozvedl hlavu. Ve dveřích stála jeho láska s ovocným dortem přichystaným jen pro něj. Modrovlasý kluk s očima stejné barvy, které se nyní na něj dívaly s jakousi zvědavostí a nedočkavostí.

„Udělal jsem ti radost, Gakupo?“ zeptal se modrovlásek. Věděl, jak jeho láska miluje sladkosti. Stejně ale nečekal na odpověď a přisedl si. Vzal jahodu a dal ji fialovovlasému do pusy.

„A víš, že jo, Kaito?“ odpověděl tázaný, když dožvýkal sousto, a vzal jahodu a taktéž s ní svoji lásku nakrmil. Pak to ale nevydržel a za pas si jej přitáhl k sobě. Dneska bude seme on. Už dlouho toužil po tom slyšet svou lásku sténat slastí způsobenou jím, ale neměl k tomu příležitost. Rty se jemně dotkl těch jeho. Pak se od něj na vteřinku odtrhl, ale nevydržel to a znovu se na ně přisál. Tentokrát polibek ale prohloubil a Kaitova ústa dobyl jazykem. Vášnivý francouzský polibek. Dlaní modrovláska přitom šimral v jeho sametových vlasech. Kaito se mu plně oddával a jeho vzrušení s každým Gakupovým dotekem rostlo. Chvěl se.

Fialovovlasého chlapce to vzrušovalo nadmíru. Chtěl slyšet svého ukeho sténat. Nemohl se dočkat jeho vzdechů. Své rty přesunul na Kaitův ušní lalůček. Obkroužil ho jazykem a následně vsál do úst. Jemně skousl. Cítil na svém těle, jak se jeho uke chvěje čím dál víc. Přidal tedy. Druhý modrovláskův ušní lalůček žmoulal v prstech a druhou dlaní šmejdil po jeho křehkém, ale přesto tak horkém těle. Ucítil sametově hebkou pokožku, když se propracoval pod klopu pláště. Skončil u jeho bradavky. Vzal ji mezi prsty a žmoulal ji. Sem tam za ni lehce zatahal. Kaito už to nevydržel a z jeho úst mu unikl tichounký sten. Gakupo se pro sebe pousmál. Dařilo se mu jeho lásku vzrušovat na maximum a to ho nejenže těšilo. Ono ho to vzrušovalo!

Toužil ochutnat ho celého. Druhou dlaní z modrovláska jedním pohybem strhl plášť a odhalil tak jeho sexy tělo. Sjel ho pohledem. A jeho vzrušení vzrostlo ještě víc. Sklonil hlavu k další jeho bradavce. Vsál ji do úst, jemně skousl zoubky a žertovně za ni zatahal. Sál ji a potom ofoukl. Sledoval, jak pomalu, ale jistě tvrdla. Kaito tichounce sténal a Gakupo se těmito lahodnými zvuky nechal zcela unášet. Už to nemohl vydržet…

Stáhl svého ukeho pod sebe a položil jej na záda. Nechal ho, ať jej zcela obnaží, a sám mu stáhl kalhoty i se spodním prádlem. Všechno oblečení letělo kamsi pryč a Gakupo odkudsi vyhrabal prezervativy a lubrikant. Věnoval se modrovláskovým ústům a mezitím si jej připravoval. Ukazováčkem v něm zabloudil k prostatě. Kaitovi mezi polibky uniklo pár vzrušených stenů. Celý se otřásl. Ještě chvíli a vyvrcholí sám od sebe!

„Gaku-po!“ vydechl přerývaně mezi polibky a o chvíli později už v sobě cítil jeho úd. A na tom svém pro změnu jeho dlaň. Pravidelné tempo přírazů a stimulace Kaitovy erekce způsobovaly oběma až nesnesitelnou slast. Místností se neozývalo nic, jen jejich dravé steny.

„KAI-TO!“

„GAKUPO!“

Oba s výkřikem jména toho druhého naráz vyvrcholili. Fialovovlasý z modrovláska opatrně vystoupil a nechal jej, ať si na něj lehne. S úsměvem na rtech ho hladil ve vlasech. Láskyplně ho, a vlastně i sebe, přikryl dekou.

„Miluji tě, Kaito,“ usmál se a vášnivě ho políbil.

„Já tebe taky, Gakupo,“ odpověděl uke, natáhl se ke stolu a nakrmil svou lásku jahodami.

Pár mých obrázků

Nazdárek :) Tak tohle jsem dodělala dneska dopoledne. Ten fix miluju a tenhle pár taky! :3

Ten druhý obrázek, to jsem si kreslila jen tak do sešitu, kde píšu povídky xD Jo, to je tak, když nevíte, co máte dělat. Tak vezmete fix a jen tak čmáráte, až z toho něco vznikne. V mém případě vzniknul Ichigo. Je to sice jen skica, ale myslím, že se mi to povedlo na to, jak neumím kreslit bez předlohy xD

Jo, ten text ignorujte. To jsem si tam psala proto, že mi to znělo v hlavě poté, co jsem to včera slyšela na zakončení Olympiády. Silná to písnička.

Svět? Jak vypadá?-1. díl

Takže, je tady další povídka. Etoo, tohle jaksi mělo být dílo jen o jedné kapitole a zase jsem se rozepsala. Já už fakt neumím napsat povídku kratší jak 3 díly xD Touhle povídkou končím éru starých děl přestěhovaných z www.yaoipovidky.blog.cz a začínám éru novou. Tedy, ty kapitolovky, co jsem tam měla, samozřejmě budou pokračovat, to nebojte xD

Nicméně počítám, že příští dva dny tady nebudu, protože jedem na Slovensko na pohřeb. A nevím, jak dlouho tam budem. Ach jo... Já to Slovensko mám ráda, ale štve mě, že tam jedem zas kvůli takové smutné události. No nic no. Užijte si povídku :)

FANDOM: originální

POSTAVY: dva kluci jménem Chad a Flik

WARNING: časem bude jakože jsem hovado ;)

ANOTACE: je to jakýsi pokus o filozofování. Doufám, že se mi to povedlo. Mimochodem, nestudovala jsem astronomii a mé znalosti jsou základní. Tak se proto omlouvám za případné chyby v tom začátku xD

Na počátku všeho bylo nic. Jen nic. Nic víc, nic míň. Jen nic. A z toho nic vzešel velký třesk a pomocí něj pak vesmír. A s ním i hvězdy, galaxie, mlhoviny, komety, černé díry a dokonce i planety. A mezi nimi i Země. Je krásná. Zvláštní. Jedinečná. Originální. Žádná další taková zatím nebyla objevena. Je skvělá. Všichni to ví. Všichni, kteří na ní žijí. Anebo ne? Nebo jo? Nebo snad ne? Vědí opravdu všichni lidé na světě, jak vypadá svět kolem nich? A když ano, tak vědí opravdu všichni lidé na světě, jak vypadá CELÉ jejich okolí? Vám asi připadá, že nikdo takový neexistuje. A když, tak vy ho určitě neznáte, nikdy jste neznali a nikdy nebudete znát. A určitě se vás to ani netýká. A přece by se takové výjimky našly.

Ráno. První sluneční paprsky právě udeřily do oken ústavu pro lidi s vážnými plicními chorobami. Tak jako pronikaly do všech ostatních místností, tak pronikly i do pokoje číslo sto tři. Hladily po tváři sedmnáctiletého spícího kluka, jehož obličej lemovaly havraní vlasy. Rozespale si protřel tvář a rozlepil své nebesky modré oči. Díval se jimi z okna. Nevadilo mu, že mu do nich svítilo Slunce. Letmo se do něj zadíval. Zamrkal. Bylo tak jasné, ale teplé. Kluk vztáhl ruku k oknu. Jak moc ty paprsky asi hřejí za sklem? Vstal a přešel za nimi. Je krásně. Sluníčko, na nebi ani mráček… Asi je teplo. Viděl hřiště a na něm děti, jak si jen tak hrály na prolézačkách. Jaké to asi je? Houpat se na houpačce? Chodit po trávníku? Klouzat se na skluzavce? Hrát si s míčem? Na okno najednou přiletěl kos. Ďobal zobákem do skla. Kluk se usmál, ptáček mu přišel roztomilý. Ťukal prstem do tabule. Kos však odletěl pryč. Proč? Bál se snad? Vždyť kluk do toho skla jenom ťuknul.

Ozvalo se bouchnutí dveří. Černovlásek se otočil. Stál tam robot a vezl snídani.

„DOBRÉ-RÁNO-FLIKU,“ pozdravil.

„A. Dobré. Co to dneska vezeš?“

„OVESNOU-KAŠI,“ odpověděl stroj. Černovlásek šel a vzal si jídlo.

„DOBROU CHUŤ.“

„Děkuji,“ pravil a s chutí se pustil do snídaně. Chutnala mu. Aspoň něco z normálního světa. Přitom znova hleděl ven. Ach, jak by si přál být volný jako ten kos, co před chvílí odletěl… Mimochodem, přijde dneska?

„NA-SHLEDANOU,“ pověděl robot a i s prázdným nádobím odešel. Flik najednou zakašlal. A kašlal dál. Urputný záchvat kašle. Naštěstí se ale ihned spustil respirátor, takže ho to přešlo. Ulehl do své sněhobílé postele. Čeká ho další nudný den strávený v téhle místnosti. Zase se zahleděl ven. Viděl partu lidí jdoucích do hospody ha hřištěm. Jak asi chutná pivo? Je hořké? Nebo snad kyselé? Jaké to asi je, být opilý? Jak chutná alkohol? Jaké to je, jít s kamarády na pivo? Jaké to je, mluvit s nimi z očí do očí? Flik měl tolik otázek… Na žádnou z nich ale ne a ne najít odpověď. A mimochodem, přijde dneska? Jenže… Kdo to má vlastně přijít? Kdo je ten kluk? Jak se jmenuje? Jaký má hlas? Jaké má záliby? Mluví jemným vysokým tenorem? Příjemným barytonem? Nebo snad krásným hlubokým basem? Jmenuje se Patrick? Nathan? Nebo třeba Leo? Tolik otázek…

Přišel. Ten hnědovlasý chlapec, co tu sem chodí obvykle, přišel i dneska. Ten jako jediný se o Flika zajímal. Aspoň pohledem o něj zavadil. Tak tomu bylo i dnes. Ale Flik to už nevydržel a zabouchal na něj. Brunet se ohlédl, a když spatřil, kdo to na něj tříská, usmál se a zamával na něho. Černovlásek mu gesto opětoval. Pak dostal nápad. Popadl papír a tužku. Napsal:

„Já jsem Flik a ty?“ a přitiskl to na sklo. Hnědovlásek to uviděl a okamžitě z kapsy vyhrabal mobil. Napsal do SMS:

„Já jsem Chad. Těší mě.“

Chad. To je krásné jméno, napadlo Flika.

„Mě taky.“

„Proč jsi tady, Fliku?“

„Já… Jsem nemocný.“

„To vím. Ale proč jsi pořád v téhle místnosti? Pokaždé, když přijdu, tak jsi tady.“

„To nevím. Ale asi je to proto, že je to se mnou vážné. Kolik ti je?“

„Aha. Osmnáct. Tobě?“

„Sedmnáct. Chade?“

„No?“

Flik se v psaní trochu zdržel.

„Jaké to tam venku je?“

„No… Víš… Je to tu různé. Tys nikdy nebyl venku?“

„Ne, nepustí mně. Ostatní můžou ven ta na hodinu, dvě. Ale já ne. Asi jsem moc nemocný.“

„To je mi líto. A to s tebou o tom doktoři nemluví?“

„Ne. Ani k nám nechodí sestry. Ty vidíme jen jednou týdně na vyšetření. Jídlo nám nosí roboti a uklízí tady taky roboti.“

Chad se zamyslel. Bylo mu Flika líto. Tolik si přál, aby jej pustili ven… Aspoň na jeden jediný den. Chtěl mu toho tolik ukázat. Představil si, jaké by to asi bylo, kdyby spolu jen tak chodili třeba po tom hřišti. Jak by Flik reagoval. Určitě by se mu tu líbilo. Jak by reagoval na to, kdyby spolu ruku v ruce šli třeba do cukrárny? Jak by mu chutnala zmrzlina? A když zmrzlina, tak jak by mu asi chutnaly Chadovy rty? Miloval jej. A tolik toužil po tom slyšet jeho hlas. Dotknout se jej. Pohladit ho. Obejmout. Políbit. Ochraňovat ho. Byl to jeho andílek. Tak křehký… Jako z porcelánu. Křehký porcelánový andílek. Vztáhl dlaň a přiložil ji na sklo. Černovlásek si ji chvíli zvědavě prohlížel.

„Co to máš na dlani?“ napsal na papír. Nikdy v životě to neviděl.

„Tohle? No, to je jen škrábanec. To mi udělala naše kočka.“

Flik se zamračil. Nelíbilo se mu, že někdo ubližuje jediné osobě, která o něj stojí. Chad se zasmál.

Povídka na přání pro Katherinex-1. část

Já se zase rozepsala. Jo, tohle měla být jednorázovka. Už jsem jak Lulina, která taky nedokáže napsat jednodílovku kratší jak na 3 strany xD Tohle bude mít tak... Pět, šest dílů? Já sama nevím. A kdo by to potom měl vědět, když ne já? Vy? Vy asi taky ne, že? Ale já vám, řeknu, kdo to ví. A z koho to ve vůbec žádném případě nedostanu ani heverem. Osud! Jo, to je taková svině, nic vám neprozradí, ale ví všechno dopředu! Napíchnout ho na kel šavlozubé ponožky je fakt málo.
Jo, k povídce: píše se mi zatraceně dobře. To asi proto, že jsem takové hovado (podle toho ta povídka taky vypadá), a taky proto, že je tam ten šílenec Lojza. Jop, za den jsem toho měla napsáno dost na to, že jsem neměla čas. A taky na to, že jsem půlku charakterů z Kuroshitsuji zapomněla a musela jsem to tahat z paty. Asi bych se taky měla napíchnout na ten kel té šavlozubé ponožky, ale myslím, že by to taky bylo málo. Asi si to Kuroshitsuji skouknu znova. Kéž by tak byla třetí řada... Muheheheheheh, že ten konec té druhé řady úplně vybízí k pokračování? Ciel a Sebby spolu navěky... BWAHAHAHAHAHAH, yaoi mozek přemýšlí. *devil face*
Doufám, že se vám povídka bude líbit :)
PÁR: Sebby/Ciel-můj oblíbený!!!
WARNING: pedofilní 15+ (je tenhle warning vůbec logický?)
VĚNOVÁNÍ: Katherinex
BETA: Mokkun z Boku no Pico

Kluk, jehož duše je čistá jako okvětí bílé lilie. Obklopena tou nejtemnější temnotou, a přesto tak nevinná. Touží po ní všichni démoni na světě. Jen se jí dotknout, jen ji ochutnat… Tak nevinná. V těle nevinného kluka. A on ji získá. Musí ji mít. Jednoho dne ji určitě získá. Ukradne ji tomu bastardovi. Sebastianovi! Stačí ho jen umně obelstít a uzavřít s ním smlouvu. A duše Ciela Phantomhiva bude patřit jen jemu. Claudu Faustusi!
"Claude! Co je s tou večeří? Chci jíst už konečně!" ozval se z jídelny dětský hlas.
"Už jdu, danna-sama," odpověděl pokorně tázaný. Nejlepší bude dělat, že se nic neděje. V poklidu přivést Aloise k takovému vzteku na Sebastiana Michaelise, že se nebude moct dočkat, kdy uspořádají výpravu do jejich panství. Až teprve tam, pod čepelí jeho nože pozná, co Claud vlastně zamýšlel. Už ale bude pozdě s tím něco udělat, neboť danna-sama zemře. Komorník vzal obrovský tác s jídlem a nesl jej do kuchyně.
"Dnes jsem vám připravil speciality italské kuchyně. Jako předkrm parmská šunka se žlutým melounem a křupavým toastem. Polévka minestrone zdobená parmazánem. To vše v souladu s penne s kuřecím masem a mozarellovou omáčkou, zdobené brokolicí, jako hlavní chod. A nakonec horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a nejkvalitnější hořkou čokoládou. Jako nápoj pak pomerančový džus. Přeji vám dobrou chuť."
Za tohoto slovního doprovodu Claude naservíroval večeři.
"Beztak to bude nějaký blaf…" zvedl Alois otráveně vidličku a začal se s ní rýpat v předkrmu. Chutnal mu, ovšem nedával to znát. Neuměl prostě dát najevo potěšení byť jen z dobrého jídla. Za chviličku se pustil do polévky. Nic nedával najevo. Jemu to přece nechutná, je to hrozné. Tak hnusné, že by to ani pes nejedl. Beze slov ji ale snědl. A takhle dojedl celou večeři. Ticho mu ovšem nebránilo v tom, aby se zamyslel. Vzpomněl si na toho bastarda. Na toho, který ho zabil. Jeho nejlepšího kamaráda. Na Cielova Sebas-chana! Ovšem jen při pomyšlení na něj se mu udělalo tak zle, že jej raději rychle vypustil z hlavy, neboť by večeři ještě vyzvracel.
"Claude. Ukliď to," poručil.
"Yes, your highness," poklonil se komorník a poslechl. Potom se vrátil, aby svého danna-sama vykoupal a odnesl do postele. Šli tedy do koupelny, kde ho Claude začal pomalu vysvlékat. Jakmile na něj ale vztáhl ruku, Alois vykřikl.
"Nech mě!" odehnal ho.
"Danna-sama, co se děje?" zeptal se naoko starostlivě Claude. Tušil, proč je jeho pán takový. A v duchu se vítězně usmíval.
"Já ho nenávidím! NENÁVIDÍM HO!!! Claude! Zítra se vypravíme k panství Phantomhivů a zabijeme je!!! Skoncujeme to s nimi!!! Už se nemůžu dívat na to, jak si tam žijí a o bráškovi nic nevědí! Už to nevydržím!" křičel. Zhroutil se. Roztřásl se. Zavzlykal. Na zem upadlo pár jeho slz. Nevydrží to. Nevydrží! Nejraději by to skoncoval hned teď.
"Šššš, no tak. Danna-sama. Pojďte. Vykoupu vás a odnesu do postele," tišil ho Claud. Musí dělat, že je vše jako obvykle. Že mu bude věrně a oddaně sloužit než získá jeho duši. Alois Trancy se za žádnou cenu nesmí dozvědět, co Claude zamýšlí.
"Claude," vzhlédl k němu Lojza a uplakanýma očima se zahleděl do těch jeho, "Ty jsi jediný, koho mám. Kdo mi zbyl ještě po bráškovi. Viď, že spolu budeme až navždy? Jako dva démoni poté, co si vezmeš mou duši? Prosím. Nikoho jiného nemám a sám se cítím… tak hrozně. Prosím, zůstaň se mnou už napořád, Claude," brečel zas.
"Yes, your highness," přivinul si ho k sobě jeho služebník a pohladil jej po vlasech. Přitom se ale tak, aby to Alois neviděl, vítězně pousmál. Všechno jde podle plánu.
"Danna-sama, raději vás vykoupu a uložím do postele. Teď se potřebujete vyspat. Nejen pro vaše psychické dobro, ale hlavně na zítřek. Bude to zajisté velmi náročný den," pravil po chvilce a jak řekl, tak udělal. Alois kupodivu neprotestoval a jen, co ho jeho komorník uložil do měkounké postele, usnul. Vypadal tak nevinně.
MEZITÍM V PANSTVÍ PHANTOMHIVŮ:
"Mladý pane, měl byste už jít spát. Zítra nás čeká náročný den. Scotland Yard nás žádá o pomoc při vyšetřování. V Londýně zřejmě řádí žhář. Návštěva Elizabeth bude muset počkat," upozornil Sebastian svého pána sedícího nad nějakými papíry. Měl o něj starost. Ciel poslední dobou hodně ponocoval, což pro jeho dětské tělo nebylo dobré. Mohl by onemocnět.
"Scotland Yard? Proč jsi mi o tom neřekl dřív?"
"Omlouvám se, ale telegram přišel teprve před chvílí."
Ciel si povzdechl.
"Ach jo. Později přijít fakt nemohl… Sebas-chan. Napiš Lizzy telegram, že se návštěva ruší a nemůžu přijet. Bude sice naštvaná, protože má zítra narozeniny, ale Scotland Yard je Scotland Yard a tenhle případ se musí vyřešit. Popřej jí za mě aspoň všechno nejlepší. Mimochodem, jaký by byl náhradní termín?"
Sebastian otevřel diář.
"Pozítří máte schůzku s ředitelem jedné japonské továrny na hračky. V pátek pořádá královna diplomatickou schůzku a v sobotu hrabě Vicomt soutěž o to, kdo uvaří nejlepší kari, a karneval. Takže pondělí."
"Dobře. Napiš tedy, že přijedeme v pondělí," sbalil Ciel papíry a pero. Vše si schoval do šuplíku ve svém pracovním stole.
"Co si budete přát k večeři, mladý pane?"
"Jen něco lehkého. Nemám moc hlad," odpověděl tázaný a odebral se do jídelny. Sebastian pak do kuchyně. Za chvíli servíroval večeři.
"Dnes jsem vám připravil specialitu řecké kuchyně-salát tzatziki s grilovaným kuřecím masem. Jako nápoj pak osvěžující okurkový nápoj. Přeji vám dobrou chuť," postavil před svého pána jídlo. Zadíval se na něj, doufaje, že mu bude chutnat. Sebastiana vždy velice potěšilo, kdy mu jídlo jeho pán pochválil. Cenil si těch slov stejně, jako si cenil svého mladého pána. Měl ho víc než rád. Někdy mu dokonce připadalo, že ho miluje. Ciel ochutnal večeři. Zvědavě sousto žvýkal, tzatziki ještě nikdy nejedl. V ústech se mu rozlila příjemná chuť. Pousmál se, večeře byla skvělá jako obvykle. Napil se. A v duchu se rozplynul.
"Sebas-chan, to je úžasné," pochválil ho a jedl dál.
"Děkuji," poklonil se komorník. Usmál se. Další kompliment, kterého si bude cenit nad zlato. Nemohl se dočkat, až jej ponese do koupelny a bude ho svlékat, aby jej pak mohl okoupat. Jeho pokožka byla tak dokonale jemná. Miloval ji. Miloval celého svého pána. Pokaždé, když ho připravoval ke koupeli, měl co dělat, aby se udržel. Nic ale nedával najevo. Zatím. Byla jen otázka času, jak dlouho to ještě vydrží. Jakmile Ciel dojedl, Sebby jako obvykle sklidil ze stolu. Ciel zívl.
"Opravdu byste měl jít spát, mladý pane. Není pro vás zdravé ponocovat a navíc se musíte vyspat na zítřek," přešel k němu, vzal ho do náručí a odnesl do koupelny. Tam ho posadil na židli a začal svlékat. Páska přes oko, kabátec, košile… Knoflíček po knoflíčku ji rozepínal. Pomalu tak znovu objevoval tu krásu, co se pod ní skrývá. Nemohl se od ní očima odlepit, košili rozepínal skoro poslepu. Odepnul poslední knoflík a jemným pohybem ji ze svého pána sundal. Přitom se jakoby podvědomě dotkl jeho ramen a šíje. Pak se na něj na chvíli taktéž podvědomě zahleděl. Toužil po něm. Tak moc, že tentokrát měl opravdu co dělat, aby se udržel. Upřeně hleděl na jeho hruď. Ovšem v tu chvíli si připadal jako ten největší úchyl na světě. Ciel, tak nevinný, vlastně ještě dítě, a Sebastian po něm tolik toužil. Ale nemohl si pomoct. Tak moc ho miloval. Byla to láska k tomu klukovi, co jeho mozek zaplňovala touhou.
"Co se děje?" zeptal se Ciel, když se s ním dlouhou chvíli nic nedělo. Navíc mu přišlo divné, že na něj Sebastian tak kouká.
"Nic se neděje," vzpamatoval se rychle komorník a svlékl ho celého. Zase se na něj zahleděl. Jeho pán vypadal opravdu nevinně.
"Proč na mě tak hledíš?" zeptal se znovu mladý pán. Ne, že by mu Sebastianovy pohledy vadily. Jen se mu opravdu zdály divné. Sebby se však okamžitě vzpamatoval a bez řečí jej postavil do vany. Napustil do ní vodu a namydlil si ruce. Jemně jimi masíroval tělo svého pána. Znovu pocítil tu příjemně jemnou pokožku. Znovu pocítil křivky jeho těla. Měl touhu ho políbit. Nejen na rty. Zulíbat celé jeho tělo, ochutnat jej. Měl touhu se s ním vyspat. Ovládal se jen stěží. Mladý pán byl tak nevinně přitažlivý… Dopodrobna skenoval jeho tělo pohledem. A byl by to tak dělal i dál, kdyby jej Ciel nezarazil.
"Proč na mě pořád tak koukáš?"
Sebby se zarazil. Teď už mu neprojde nic neříct. Jak to ale jinak zakamuflovat? Nechce mu lhát. Miluje ho a není spravedlivé, aby své lásce lhal.
"Mám snad na kůži něco?" ptal se mladý pán dál.
"Ne, jste v pořádku," pokračoval Sebastian v koupání. Umyl jej od mýdla a zabalil do měkkého ručníku. Následně ho znovu posadil na židli. Sundal z něj ručník. Znovu se na něj zahleděl. Znovu ho vzrušoval pohled na to křehké bezbranné tělo. Ještě více po něm toužil. Zatřepal ale hlavou, aby tyhle myšlenky zahnal. Vždyť jeho pán je ještě kluk, proboha! Připadal si jak to největší hovado pod Sluncem. Radši vzal noční košili a svého mladého pána znovu oblékl. Opatrně ho vzal do náruče a odnesl do ložnice, kde jej uložil do měkounké postele.
"Dobrou noc," šeptl a políbil ho na tvář. Ještě se zadíval do jeho tváře a pak se vydal ke dveřím.
"Sebas-chan," ozvalo se z postele.
"Hn?" otočil komorník hlavu.
"Neodcházej ještě. Prosím."
Sebastian se usmál. Přešel tedy k posteli a usadil se na ni. Ciel se na něj zadíval. Byl to pohled plný vděčnosti. Byl tak rád, že ho má. Sebas-chan se o něj dovedl postarat nejen po materiální stránce, ale i po té duševní. Plně mu dokázal nahradit rodiče. Mladý pán zavřel oči a po chvilce pokojně usnul. A ze spaní se podvědomě chytil předloktí svého věrného komorníka. Na to se Sebby usmál. Opatrně, tak aby svého pána neprobudil, se zvedl z postele a odešel.
"Spěte sladce," nezapomněl mu přitom pošeptat do ouška a políbit ho na jeho dětsky jemnou tvář.