Jak jistě víte, jsem otaku a jsem z Ostravy. A ostravští otaku jsou vyhlášenými otaku široko daleko, a tak se není co divit, že na naše srazy dojíždějí i lidi z větších dálek. Já se na jednom sraze seznámila s klukem, který bydlel řekněme ve městě A vzdáleném cca 2 hodiny cesty od mého bydliště. S tím klukem jsem chodila. Sice jen ze soucitu, ale přece jenom. A protože to byl vztah na dálku, tak si to dovedete představit, jak to vypadalo. A ještě těch peněz kolikrát moc nebylo a času taky ne. Viděli jsme se tak 4x za rok a jinak si psali přes onen facebook nebo si volali přes skype.
Ten kluk měl kamarádku a kamaráda, kteří bydlí řekněme ve městě B vzdáleného od mého bydliště taky cca 2 hodiny cesty. Seznámil mě s nimi a celkem dobře jsme se skamarádili. Jenomže dálka udělala svoje, a tak jsme si taky psali přes facebook. Vlastně si doteď přes ten facebook píšeme, protože se bavíme doteď a já si našeho kamarádství velice cením. A ještě něco. Ten kluk měl taky kamaráda, který bydlí řekněme ve vesnici C vzdálené od mého bydliště pro změnu 3 hodiny cesty. Takže si pro změnu píšeme přes facebook. Jenže ten kluk se se mnou rozešel a mně zůstali jen mí kamarádi z města B a vesnice C. Jednoho dne jsem jela za kamarádkou do města B na jednu akci, kde si ona přivedla svého kamaráda taky z města B. Zalíbila jsem se mu, a tak jsme si začali psát pro změnu přes facebook.
Dobře, to by byly výhody facebooku. Přece jen, uznávám ho, když mám kamarády vzdálené 100 km ode mně.
Ale tady taky nastal bod zlomu. Ten druhý kluk z města B je totiž první člověk, u kterého mě ta vzdálenost mezi námi doopravdy štve. Už dříve jsem si říkala, že chatování, skypování, icq a facebook jsou pouhou náhražkou lidského kontaktu. Ale teď jsem si to uvědomila naplno. Vždyť na facebooku si ani nevidíte s tím člověkem do očí, nemůžete ho obejmout, nemůžete ho políbit. Maximálně poslat tohohle smajlíka :-* A že facebook nestačí se mi potvrzuje v poslední době docela často. A to nejen u mého přítele (ta vzdálenost mezi námi mě prostě ubíjí). Jenže bohužel není jiná možnost a já si kolikrát říkám, že vztahy na dálku jsou dnes mnohem lepší než kdysi. Kdysi, když ti lidé na sebe neměli čas, tak si třeba poslali dopis, u něhož trvalo mnohem déle než došel. Nebo si zavolali. Pokud teda měli telefon. A taky si říkám, že mi stojí za to vydržet ty časy, kdy od sebe bydlíme tak daleko a že se jednou jeden ke druhému nastěhuje :)
No, ale to jsem trošku odbočila. Další, o čem jsem tu chtěla napsat je počítačová závislost celkově. Spousta lidí se bez počítače prostě nudí nebo neumí vymyslet jiný program než koukat na videa nebo na filmy, případně seriály na počítači, když u sebe mají návštěvu. To by šlo, přece jen se člověk s tím druhým nasměje, když se koukáme třeba na Na stojáka. To je moje oblíbená stand up comedy :-) Co mě ale štve je, když si mě pozve kamarádka a jdem k ní do pokoje a místo toho, abychom se třeba dívaly na ta videa nebo bychom si třeba povídaly nebo by se mi věnovala nějak jinak, tak si zapne onen facebook nebo seznamku a píše si s jinými lidmi. Možná to působí sobecky, ale přece jen, je slušné se návštěvě věnovat, když přijde. Já to tak dělám a očekávám, že to tak budou dělat i ostatní, když k nim přijdu. No, někteří se činí, jiní ne. A vrchol je, když vám pak na facebooku napíšou, že jste si měli říct, že se nudíte.
No, a když už jsme u těch seznamek a facebooku a Na stojáka, tak se podívejte na tohle xD Je to parádní scénka o tom, jací dneska lidi jsou a jak dokážou být někteří blbí xD
Musím říct, že tahle scénka od Karla Hynka se mi z těch jeho líbí nejvíc xD A Lukáš Pavlásek tam taky nemá chybu xD
